Čtyři finalistky ankety Moravskoslezská SESTRA 2024 pracují v SZZ Krnov

Anketu Moravskoslezská SESTRA 2024 pořádá Moravskoslezský kraj. Je to příležitost poděkovat sestrám za jejich obětavou práci a upozornit, že pro mnohé se jejich profese stala spíš posláním než pouhým zaměstnáním. Mezi finalistkami, které z nominovaných vybrala odborná porota, jsou také čtyři sestřičky SZZ Krnov: Martina Paštěková (ambulantní péče), Marie Krajkovičová (dlouhodobý přínos), Jiřina Miková (lůžková péče) a Irena Heinrichová (dlouhodobý přínos).

Od 1. srpna každý může poslat hlas své oblíbené finalistce a zapojit se tak do volby SESTRY VEŘEJNOSTI 2024. Hlasování veřejnosti probíhá od 1. do 25. srpna 2024. Až 5 hlasů denně mohou zájemci rozdat prostřednictvím webu https://sestra.msk.cz/

Výsledky ankety budou vyhlášeny na slavnostním galavečeru dne 13. září 2024 v aule Vysoké školy báňské.

Irena Heinrichová byla po celý profesní život věrná chirurgii

Paní Irena Heinrichová působila na chirurgii v krnovské nemocnici 45 let, z toho 30 let na pozici vrchní sestry. Spolupracovala s 11 primáři, a to s devíti chirurgickými a po vytvoření společného lůžkového fondu chirurgie a urologie v roce 2013 se dvěma urologickými.

Své zkušenosti a zásady vysoké kvality ošetřovatelské péče předávala nastupujícím generacím zdravotníků. Díky spolupráci krnovské nemocnice s krnovskou zdravotní školou byla profesním vzorem pro studentky na praxi. Prioritou pro ni rovněž byla dobrá atmosféra na pracovišti. Zajištění třísměnného provozu s mnoha desítkami zaměstnanců vyžadovalo od vrchní sestry jak empatický přístup, tak stanovení jasných pravidel pro všechny. Z pozice vrchní sestry a manažerky kvality pomohla nastavit procesy, které v roce 2007 zajistily první certifikát kvality a bezpečí.

Při řešení pracovních problémů byla Irena Heinrichová vždy připravena vyslechnout názory a nápady ostatních, ale také věcně odůvodnit svá rozhodnutí. Všichni oceňují její slušné férové jednání, cit pro spravedlnost a pomoc členům týmu, kteří ji potřebovali. „Jen jsem odváděla práci, která se ode mě očekávala“, říká skromně Irena Heinrichová, která celý život budovala dobrou pověst krnovské nemocnice. Po dosažení důchodového věku předala funkci vrchní sestry svému nástupci, ale v nemocnici působí dál v plicní ambulanci na pozici všeobecné sestry. Synové Ireny Heinrichové žertují, že 45 let v práci sahala pouze na jednu jedinou, a to chirurgickou kliku.

Jiřina Miková zná pacienty v závěru života i okamžiky štěstí v porodnici

Sestra Jiřina Miková po maturitě v červenci 2002 nastoupila na ARO do krnovské nemocnice a pracuje zde dosud. Kolegové i pacienti Jiřinu Mikovou znají jako upřímnou, pracovitou, spolehlivou, zodpovědnou, nekonfliktní, tolerantní, ale především empatickou sestřičku. Jako studentka krnovské zdravotnické školy měla v nemocnici na ARO měsíční praxi. Tehdy dostala nabídku, aby zde po maturitě nastoupila.

Je šťastná, že zvolila právě tento obor. Uvědomila si, že pacienti ARO potřebují nejen zdravotní péči, léky a přístroje, ale také psychickou podporu. Proto si s nimi ve volných chvílích ráda povídá. Pacientům, kteří vzhledem ke svému stavu nemůžou komunikovat slovy, dokáže projevit solidaritu i úsměvem či pohlazením.

Kromě intenzivní péče na ARO, práce anesteziologické sestry na operačním sále a podávání infuzí v ambulanci chronické bolesti, působí také v týmu sestřiček pro ošetřování chronických ran. Navíc je součástí týmu školícího kardiopulmonální resuscitace (KPR) nejen v krnovské nemocnici, ale také na osvětových akcích pro veřejnost. Jako zdravotník doprovází děti tanečního souboru na soutěžích.

Jiřina Miková se jako sestřička v nemocnici setkává s pacienty v závěru života, ale bývá také svědkem krásných okamžiků v porodnici, když rodiče září štěstím s děťátkem v náručí. Období pandemie covidu bylo pro zdravotníky úmorné a vyčerpávající. Přesto si v něm Jiřina Miková našla i něco pozitivního. Byla to doba, kdy všichni drželi při sobě, byli neustále v práci a učili se spolupracovat v infekčním prostředí. Zodpovědnost za pacienty byla u zdravotníků silnější než obavy o vlastní bezpečnost. Odměnou jim byly spontánní projevy solidarity občanů.

Martina Paštěková se po úraze v dětství probrala na ARO, a rozhodla se stát sestřičkou

Martina Paštěková jako žákyně základní školy utrpěla vážný úraz a po několika dnech v bezvědomí se probrala až na krnovském ARO. Tato zkušenost rozhodla o jejím budoucím povolání. Během dlouhé hospitalizace poznala práci lékařů a zdravotních sestřiček. Uvědomila si, jak je profese zdravotníků zajímavá a důležitá. Po maturitě na zdravotnické škole se stala sestrou. Praxe potvrdila, že ji zdravotnictví baví a naplňuje. Pacienti ji znají jako stále usměvavou a milou sestřičku. Kolegové zdravotníci ví, jak je poctivá, spolehlivá, obětavá, nekonfliktní a ochotná vždy vycházet vstříc kolegyním, když potřebují třeba vyměnit služby LPS.

Martina Paštěková v roce 2004 nastoupila na ortopedické oddělení, kde je častým zákrokem výměna kyčelních kloubů. Poznala zde pacienty, kteří nemohli chodit, a pak se díky zdravotníkům a moderní nemocnici vrátili do aktivního života. Prožívá radost společně s pacienty a jejich blízkými. Také proto se každé ráno těší do práce. Po mateřské dovolené Martina Paštěková na čas vyměnila ortopedii za práci na centrálním urgentním příjmu. Jako „univerzální“ sestřička ráda zastoupila kolegyně, kde bylo potřeba. Vyhovovala jí pestrá práce, ať už byla sestrou kožní ambulance, psychiatrické ambulance, chirurgické ambulance, ambulance vlhkého hojení ran nebo v mamologické poradně. V roce 2021 během pandemie covidu nabídla spolupráci očkovacímu týmu SZZ Krnov s tím, že pro ni není problém práce o víkendech ani výjezdové očkování na Osoblažsku. Během 21 let práce ve zdravotnictví poznala kolegy z různých pracovišť a provázanost jejich oborů. Všude potkávala skvělé lékaře a sehraný personál.

Marie Krajkovičová před 47 lety díky léčebně ve Dvorcích našla práci, domov i rodinu

Když Marie Krajkovičová v roce 1977 maturovala na krnovské zdravotnické škole, znala léčebnu ve Dvorcích jen z obrázků. Pochází z Vápenné u Jeseníku, a ve Dvorcích nikdy nebyla. Osud tomu chtěl, že ve Dvorcích žije a pracuje na stejném oddělení už 47 let. Jako mladá začínající sestřička ve Dvorcích potkala manžela, se kterým je šťastně vdaná 45 let. Kolegové i pacienti Marii Krajkovičovou znají jako pracovitou, obětavou, zodpovědnou, usměvavou, příjemnou a empatickou sestřičku, která má ráda svou práci a dělá ji opravdu dobře a svědomitě. Je především skromná. „Nepřipadám si v ničem výjimečná. Jsem jen normální sestra, která se svou práci snaží dělat poctivě,“ představila se Marie Krajkovičová, která pokračuje v práci na OOP Dvorce i v důchodovém věku. Jen v lednu 2024 přešla na zkrácený úvazek.

Pracovat 47 let ve zdravotnictví znamená být pamětníkem a svědkem cesty, kterou za tu dobu urazilo české zdravotnictví. Marie Krajkovičová pamatuje doby, když v léčebně ve Dvorcích ještě nebyl provozní výtah. Personál musel pacienty i zesnulé přepravovat po schodech na lehátkách. Během noční služby se vyvařovaly skleněné cévky, stříkačky i jehly, protože jednorázové pomůcky nebyly dostupné. Dokonce i zdravotnické rukavice se musely vymývat a sušit, aby se mohly znovu použít. Marie Krajkovičová se dokázala adaptovat na všechny změny a výzvy, které přinesl vývoj zdravotnictví. Učí se od mladších kolegů, pro které jsou nové technologie přirozené, a současně jim dává osobní příklad etiky a poctivosti zdravotníků staré školy. Když je potřeba, nekouká v práci na hodinky. Byla zvyklá se v osobním volnu zapojovat do nejrůznějších aktivit, ať už to byly brigády při úklidu oddělení a zahrady nebo práce s dětmi v oddílu jiskřiček. Miluje Dvorce obklopené krásnou přírodou, i svou práci sestřičky, díky které zde našla domov a založila rodinu.